Nesmíme se bát experimentovat. Lener vysvětluje novinky v mládeži

Čtvrteční start DHL Extraligy juniorů zahájí novou mládežnickou sezonu s mnoha novinkami v pravidlech či systému soutěží. Po dříve ohlášené změně struktury, kde trojici kategorií nahradí dvě, je tou nejvýraznější bezpochyby prodloužení a případné nájezdy po každém utkání. Změny vysvětluje manažer rozvoje ledního hokeje Slavomír Lener.

Až doteď se v zápasech juniorských a dorosteneckých extralig hrálo klasickým tříbodovým systémem. Nově se ale ve většině utkání dlouhodobé fáze soutěže budou rozdělovat body čtyři – a to tehdy, kdy jeden z týmů vyhraje v základní hrací době. V takovém případě totiž bude následovat tzv. nadstavba utkání, jejíž vítěz získá bonusový bod.

Nadstavba ponese stejný formát jako rozuzlení zápasu při remíze po šedesáti minutách. Hrát se tedy bude pětiminutové prodloužení a pokud se v něm nerozhodne, na řadu přijdou samostatné nájezdy.

Proč jste se k této zásadní změně rozhodli?
Změna vznikla na základě impulsu trenérů reprezentací a reprezentační komise, postupně prošla i dalšími odbornými komisemi a výkonným výborem Českého hokeje. Dlouhodobě mají naše mužstva v prodloužení problémy, většina zápasů pro nás dopadala nepříznivě. Český hokej to bere jako možnost, jak prodloužení věnovat více pozornosti, aby hráči získali v téhle specifické herní situaci více zkušeností. Současně je to šance pro útočníky i obránce, kteří budou mít možnost do těchto situací častěji naskočit, zvýraznit se a prokázat především svůj ofenzivní potenciál. Reprezentační komise předpokládá, že v prodlouženích budou hrát ti nejlepší a budou se tam prosazovat.

Berete to jako experiment, který se případně i nemusí osvědčit?
Ano, nesmíme se bát experimentovat s pravidly a zkoušet určité varianty či modifikace hry. Právě proto jsou na to vhodné mládežnické soutěže, turnaje projektu VTM, turnaje akademií a další. Některá pravidla jsme už na těchto akcích testovali v loňské a předloňské sezoně. Kanada je v takovém testování pravidel absolutní jedničkou a nikdo nepíše o tom, která pravidla se neosvědčila. Jako opačný příklad pravidla, které se nakonec podařilo zasadit do NHL a do světového hokeje, uvádím hybridní icing. To je třeba úžasné pravidlo. My rovněž jdeme cestou zkoušení v mládežnických soutěžích, které jsou kvalitní, prestižní a hraje se o body týmové i individuální. Nejde tam ale o finance jako ve vrcholných seniorských soutěžích.

„Dlouhodobě mají naše mužstva v prodloužení problémy, většina zápasů pro nás dopadala nepříznivě. Navíc by měl být odměněn ofenzivní tým, který si jde za vítězstvím.“

Nevadí vám, že v některých zápasech se budou rozdělovat čtyři body a v jiných tři? I když třeba ve fotbale to platí podobně, jednou se rozdělí tři body a při remíze dva.
To bylo taky diskutováno, že je to do určité míry nespravedlivé. Ale měl by být odměněn ofenzivní tým, který si jde za vítězstvím. Když vyhraje v základní době třeba 5:2, tak ještě půjde za dalším extra bodem. Současně je taky potřeba vzít v potaz, že je to pro všechny stejné. Všichni mají možnost uhrát si čtyři body. Není to tak, že by jenom některé týmy byly zvýhodněny.

Další velká novinka platí pro dorostenecké a žákovské soutěže. Jakmile puk zamíří do ochranné sítě, nebude to automaticky znamenat přerušení. Co k tomu Český hokej přimělo?
Proběhlo to i v součinnosti s brankářskou komisí. Záměr je jednoznačný – podpořit ofenzivní týmy. Často byla ochranná síť zneužívána k tomu, aby byla přerušena hra. Brankáři mužstev, která byla pod tlakem, záměrně vyráželi nastřelené kotouče do ochranné sítě, a byli k tomu, i v tréninku, vedeni. S uvedením nového pravidla by měli mít tendenci kotouč chytit a rozehrát. Chceme je tlačit do aktivity s pukem. Třetí, hlavní aspekt, je zvýhodnění ofenzivně hrajících týmů, s méně častým přerušením mají větší šanci udržet se v útočném pásmu a vytvářet si trvalejší tlak na soupeřovu branku. A další důležitý aspekt je plynulost hry. Kvůli ochranné síti dochází k přerušování, zápasy se natahují, nyní by měla být hra plynulejší, s menším počtem vhazování. Dnes jsou ochranné sítě po celé republice téměř všude v naprostém pořádku. Navíc v tréninku se takto běžně hraje a nikomu to nevadí.

Zblokované střely do ochranné sítě? V dorostu a žácích bez přerušení »

V zápase to ale bude pro hráče hodně velký nezvyk. Myslíte, že se v úvodních kolech přizpůsobí?
Kotouč se někam odrazí a co se týče orientace v prostoru, je pravda, že to pro hráče může být zpočátku nezvyklé. Ale jedná se o jen kotouče tečované bránícím týmem. Byli jsme proti tomu, aby někteří hráči z půli hřiště golfákem nastřelovali puky na zadní síť a trampolínovým odrazem puku zvýhodňovali svoje mužstvo. 

Nevadí vám, že budou platit jiná pravidla pro domácí soutěže a jiná na mezinárodní scéně?
Bralo se v potaz, jak se budou hráči na mezinárodním poli chovat. Problém by byl, kdyby se ve světě ochranná síť nepískala a u nás ano. Kdybychom přijeli třeba na zápas do Ruska, tam by rozhodčí ukazovali, že se hraje dál, a naši hráči by přestali hrát. Může se stát jedině to, že naši hráči budou chtít hrát, ale rozhodčí odpíská. Určitě nebude docházet k nějakým problémům či nedorozuměním.

„Osmnáct hráčů do pole? Hlavním důvodem je, aby obránci hráli víc. Zároveň tím vznikne větší konkurence v týmu.“

V mládežnických soutěžích bude do utkání nově možno nasazovat maximálně osmnáct hráčů do pole. Proč jste přikročili k tomuto omezení?
Je to celosvětový trend. Hraje se tak v NHL, ve Finsku, dá se říct i ve Švédsku, kde to přímo pravidlo není, ale naprostá většina týmů hraje na osmnáct hráčů v poli. Většinou trenéři hrají na šest obránců a čtyři útoky. Hlavním důvodem je, aby obránci hráli víc. Máme za to, že sedm či osm obránců se do hry nedostane a nebudou v patřičném tempu. Zároveň tím vznikne větší konkurence v týmu.

Další změna se týká regionálních lig juniorů a dorostu a také žákovských soutěží. Už po deseti, někde i osmi kolech se tabulky rozdělí a začne dlouhá nadstavba. Chtěli jste dříve oddělit silnější týmy od těch slabších?
Ano, skupiny se sloučí tak, aby proti sobě hrály co nejvyrovnanější týmy. Ať už ty momentálně nejsilnější, nebo ty průměrné. A příští sezonu zase mají všichni stejnou startovní čáru. Tým z malého města má takhle možnost dostat se do soutěže s týmem z velkoměsta. Můžu dát příklad, třeba Strakonice měly, myslím, před dvěma nebo třemi lety kvalitní žákovský tým, tak proč by si nemohly zahrát s těmi nejlepšími. Jde nám o to, abychom v soutěži odehráli co nejvíce vyrovnaných zápasů, poněvadž tam mají hráči větší šanci si zápasy užít a zároveň herně růst.

Sáhli jste v nižších věkových kategoriích ještě k nějakým novinkám?
Za zmínku určitě ještě stojí v žákovských soutěžích čtyři takzvaná okna, jednou za zhruba měsíc a půl, kde je volný víkend. V těchto termínech se nehrají dlouhodobé soutěže, ale turnaje výběrů VTM. Současně je to šance pro kluby, aby si samy rozhodly, co chtějí hráčům nabídnout. Někteří trenéři a rodiče si stěžují, že hráči mají všechny víkendy plné, pořád někde cestují a tak dále. Trenéři jim tedy můžou dát volno a v prosinci třeba odjedou na hory. Naopak jsou zase kluby, které by chtěly více zápasů. Teď budou mít 24 až 28 zápasů v soutěži, ale v uvedených volných oknech si mohou zorganizovat turnaje, takže celkem odehrají klidně o patnáct zápasů víc. Odehrají jich tolik, kolik jim vyhovuje, a můžou si vybrat libovolného soupeře, třeba i z větší dojezdové vzdálenosti.

Svaz jenom doporučuje počty zápasů, ale nechce v žádném případě nařizovat. Týmy mají možnost si zvolit variantu volnější, nebo intenzivnější. A záleží na šikovnosti každého klubu nebo trenéra. Dlouhodobé soutěže fungují, přesto se občas objevují názory, že by se mělo hrát celostátně. To by bylo z hlediska cestování neskutečně náročné, časově a finančně neúnosné. Proto se hraje regionálně, až nadstavby se hrají ve větších regionech. A nově, ve víkendových oknech mají aktivní a šikovné kluby možnost si pozvat, koho chtějí, klidně z druhého konce republiky. Stejně tak ale regionální soupeře. Anebo uspořádat vícesportovní turnaj, či dát žáčkům volno.

„Ti nejlepší žáčci mají možnost odehrát za sezonu čtyřicet, padesát zápasů i více.“

Už jste krátce zmínil dlouhodobou soutěž DTS akademií. Jak funguje a jaký má smysl?
Začali jsme s turnaji osmé třídy, dnes už to hrají i sedmá a šestá. Pro každou kategorii zhruba šest turnajů v sezoně. Hraje se na dvě dvacetiminutovky a každá se počítá bodově zvlášť, zápasy mají náboj. Je to pro hráče další zkušenost, v jiné intenzitě a s jinými týmy. Když si potom vezmete talentovaného žáčka, tak může odehrát 24 až 28 zápasů v dlouhodobé soutěži, pak dalších 12 až 15 v turnajích o volných víkendech, pokud je klub bude organizovat. Nebo bude hrát na turnajích VTM, plus ještě na turnajích DTS akademií… Ti nejlepší mají možnost odehrát čtyřicet, padesát zápasů i více.

Zajímavostí je, že se turnaje DTS akademií hrají ve středu, leckdy třeba už od dvou nebo tří hodin. A můžou tam hrát jenom děti, které pustí ze školy. Na děti je tím pádem tlak, aby se dobře učily, jinak na turnaj nejedou. Další pozitivum je, že týmy si můžou vzít jednu pětku hráčů z okolí, klidně z malých klubů. Takový turnaj třeba o třech mužstvech se hraje systémem každý s každým a během tří hodin je hotovo. Dost klubů hlásí, že turnaj je pro ně lepší a ekonomičtější než jízda přes celý kraj k jednomu zápasu. Takže to může být rovněž do budoucna inspirativní.

A zkoušeli jste tam i nějaké další pravidlové novinky?
Testovali jsme například situaci, kdy rozhodčí signalizuje vyloučení. V tomto případě nestačilo, aby tým, který bude potrestán, jenom dostal kotouč ve vlastním pásmu pod kontrolu. Musel ho dostat ven z obranného pásma. Při tom docházelo ke spoustě situací, kdy tým kotouč znovu ztratil, vznikly z toho další šance a opět se zvýhodnil ofenzivně hrající tým.

V minihokeji také došlo k úpravám, kluby budou mít podle vlastního uvážení několik variant, jak rozdělit hřiště. K čemu to může být prospěšné?
Jiné varianty než ta dosavadní, kdy se hrálo příčně v koncových pásmech, umožní plynulejší přechod na velký hokej. Hřiště může být rozdělené na červené čáře a hrát se podélně, nebo může být rozdělené i podélně na dvě dlouhé poloviny. Na to máme velmi dobré ohlasy, hráči už musí více bruslit a do hry vstupují i modré čáry. Novinkou je také možnost hrát na snížené branky, až o 27 centimetrů, pokud je kluby mají k dispozici. Někdy hráči jenom zvedali puky nahoru a neučili se tak dobře střílet, zároveň snížení doporučila i brankářská komise.

Zdroj: hokej.cz